Muž čeká hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhé době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká:
,,Dělali jsme co jsme mohli, ale Vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.''
Manžel vytřeští oči a ptá se: ,,Co já teď budu dělat?"
,,No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny a krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji pleny, když se pomočí
a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje se na Vás a opět upadne zpět do kómatu......''
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl,
zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho chlapácky po zádech a rozšafně povídá:
,,Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela."
Na přechodu se ptá kanibal učitelky z mateřské školky: „Hele, za co převádíš ty děti?”
„No, za ruce,” udiveně odpoví učitelka.
„Vážně? A oni ti je za to jejich rodiče dají?”
-
+


15. 12. 2011
Misionář v panenské divočině nalezne prázdnou vesnici a v ní jediného domorodce. Postupně se dozvídá, že jeho kmen neměl co jíst, a tak nakonec zbyl jen on sám.
„Bůh mě k vám přivedl,” říká mu misionář.
„Máte pravdu,” odpověděl domorodec, „takhle výživnou stravu jsem už nutně potřeboval.”
-
+


15. 12. 2011